Městský hlasatel!!! Nejrychlejší novinky ve městě!!! Neuběhly ani dva týdny a máme pro Vás vyčerpávající podrobnosti!!! Co byste v téhle díře sakra chtěli???
Nad Mordheimem se pomalu smrákalo, když se v rozpadlých ulicích střetla skupinka původních obyvatel města s vyznavači Vládce Stínů. Obě bandy se vracely z výpravy za vrásnivcem a obě dostaly zálusk na kameny těch druhých. Magnus přelétl pohledem své kultisty a rychle je rozdělil do dvou skupin. S jednou se pak vydal k mostku přes kanál, zatímco druhá část pod vedením mocného Azaria, obávaného Posedlého, vzešlého z nejhlubších útrob kráteru, se pokusila o obchvat podél smrduté stoky. Doprovázel je jakýsi pomatený chlapík v kápi, který se na ně chvíli předtím pověsil, provolával slávuVládci Stínů a mermomocí se chtěl stát novým služebníkem Chaosu. Azariah ho blahoskloně použil jako živý štít a poslal na čelo skupiny. Někdo tvrdí, že neznámý vydržel plnit svou úlohu sotva pět minut, jiný zase, že to dělal s nadšením až do smrti.
Pravdu mají oba.
Na mostku mezitím došlo ke krvavé řeži, v níž nenávistí k sigmarovým uctívačům hnaný magistr zapomněl na svá kouzla a oháněl se hlavně sekerou. Z počátku se kultistům dařilo, ale přesila měšťanů se ukázala být příliš velká a Bratrstvo Mordheimu postupně převzalo otěže bitky do svých rukou. Jeden za druhým padali magistrovi bojovníci k zemi a nakonec došlo i na samotného velitele.
Tvrdý boj se odehrával i na druhém křídle, kde v železe zakutý obránce města rozséval zkázu, zatímco jeho zbroj odolávala všem úderům. Tedy dokud se do toho nevložil posedlý stroj zkázy a neukončil nebožákův život v přívalu ran, jimž ani jeho železem pobitý štít nedokázal vzdorovat.
Azariah se rozhlédl. Zůstal téměř sám, a nepřátel jako by neubývalo. Chystal se zavelet k ústupu, když si uvědomil, že většina nepřátel je od něj oddělena pobořenou budovou a bude jim chvíli trvat, než se proderou hromadami suti. Bezprostředně mu nic nehrozilo, tak proč si ještě neužít trochu zábavy. Jeho démonický pohled padl na malého sirotka na druhé straně kanálu, kam vedla úzká lávka. Než si stihl Willy - tak se chlapec jmenoval - uvědomit, co se děje, byl Posedlý u něj a srazil ho k zemi. Zbraň vylétla Willymu z rukou a jeho koleno sevřelo obrovské klepeto, vyrůstající z nestvůrné paže přisluhovače Chaosu. Sirotek zavyl bolestí, ale to se již jeho tělo zvedlo do výše a temná čepel mu odťala levou ruku. Azariah se hodlal mstít a nic mu nebylo tak milé jako utrpení jeho obětí. Zaživa porcoval chlapcovo tělo, odřezával mu ze zad pruhy kůže a klepetem drtil kosti.
Willy řval, jako kdyby ho vraždili.
Poslední stojící bestrie Bronzové Lebky zatarasila přístup na lávku a dala tak Posedlému další minuty k dobru. Azariah je bezezbytku využil. Na zem tekly proudy krve a dopadaly kusy masa a vnitřností mučeného sirotka. Willy už byl téměř v bezvědomí, když monstrum konečně sevřelo klepetem jeho hlavu a...
No, víte, jak to vypadá, když hodíte z chrámové věže na dlažbu meloun?
Azariah se otočil zpátky k lávce, připraven odrazit útok. Ke svému překvapení ale spatřil jen osamělého kumpána, zatímco z dáli k němu doléhaly zděšené výkřiky prchajících členů Bratrstva, pro něž byla hrůzná podívaná přespříliš a kvapem vyklidili bojiště. Netvor zvedl hlavu a vykřičel k nebi svůj triumf.
 |
