Nechtěl jsem být první a tak i já si hodím reakci, která se bude dosti rovnat reakci pana magistra. Snad jen trochu jinak formulovaná a s jinými akcenty.
Samozřejmě vím, že kolem všeho je spousta práce a problému řešených na koleně. Toliko úvodem, aby nedošlo k nedorozumění.
Za mě byla hra průměr se vším, co k tomu patří a po předchozí geniální hře z toho světa mohla na mnohé působit jako studená sprcha. Nejsem z ní nijak naštván, ale ani nijak nadšen.
Hra měla všechny nešvary tohoto typu her: prodlevy mezi význačnými scénami, cestování po reálných lokalitách a nerovnoměrnost mezi vyvážeností rolí. Ono je sice hezké využívat reálné lokality, ale pro hru jako takovou je to smrtící. Hráč nechce jezdit po městě a hledat tu správnou sochu. Hráč chce hrát. Myslím, že kdyby se tak dělo jen na význačné a tmelící sitauce (Vyšehrad a Václav), vůbec by to ničemu nevadilo (ostatně jaká je spojitost Bivoje se Střelečákem?).
Co mne osobně asi vadilo nebyly doby, kdy jsem neměl žádné interakce a jen seděl v čajovně (protože jsem byl ožrala a tak se se mnou moc nepočítalo), ale družinkovitost, která vlastně začala předáním dopisů na Vyšehradě a zabila celé sobotní dopoledne a předurčila další vývoj, kdy dosti omezila prolínání skupinek. Trochu to připomínalo putování od čerta k ďáblu. Došli jsme na místo, které nám bylo sděleno (ač jako staří legendární hercovníci jsme minimálně mohli tušit, že tu máme nějakou nezařazenou Elišku Přemyslovnu a kde tak bývá k zastižení).
Smutné byly i nahrávky. Ty sice umožňovaly modulaci hlasu draka, ale aparatura nebyla z nejvýkonnějších. Takže Václava jsem ještě jakž takž slyšel, ale u draka jsem chytal sotva každé desáté slovo. Navíc nahrávkou odpadla možnost interakce a celkový dojem z orientačního běhu to jen posilovalo. Živé CP bych uvítal stokrát raději (když už tam byl někdo, kdo musel zmáčknout "Play").
Osobně si myslím, že pokud by se uvolnilo trochu z kvestů a nechal se prostor (jak časový, tak místní) pro interakce hráčů, mohlo být o dost lépe (vím, ale že s místem je to problém). Takhle jsem nestihl ani pořádně popít s Kraštofem Harantem.
Opravdovou peckou pro mne byl ale konec, který bych asi označil za novátorský experiment na poli larpu, ale už bych se k němu nevracel. V momentě, kdy hráči přistoupí na nepsanou dohodu s organizátory, že se hraje do rána a snaží se vyplnit hru tak, aby nedřepěli v čajovně (což se jim párkrát stalo) a ještě jsou navnaděni tím, že po půlnoci to bude "fakt vostrý" a vše má náběh na nějaké epické vyvrcholení, tak ukončení hry prohlášením "je konec, nashle" je prostě fatální pro jakýkoli zážitek. Umocněný tím, že mnozí nebyli tam, kde to pro ně mohlo být alespoň trochu zajímavé. Což o to, že Bušek nebyl na Vyšehradě, ale uvězněného prince by si asi více užili skřítci, než ta tlupa legend. (Teď mne tak napadá logická poznámka: proč měl ausgerechtne princ skřítků u sebe krásu královny Anny?)
Jinak děkuji CP za dobré herecké výkony a svým spolulegendám za ty hráčské a orgům za práci. Jak jsem psal v úvodu - mé emoční vyladění je na nule a nemá ani kladnou, ale ani zápornou hodnotu a tak jsem se jen snažil být věcný. |
