Přílet do Dillí
Po odbavení v omšelé letištní hale (prý je nová) a výměně USD za rupie (1 USD = 42 Rs, 1Rs = 0.80 Kč) jsme si vzali taxi za 120 rupií do centra. Místo požadované New Delhi Railway Station jsme se ocitli před výlohou neznámé cestovní kanceláře. Nabízeli nám různé služby – výlet do Agry – Taj Mahalu a zpět. Nejdříve za 80 USD, který jsme usmlouvali na 38 USD – několika předstíranými odchody. Haf si vysloužil přezdívku od Inda „HADR BUSSINES MAN“. I tato konečná nabídka se nám zdála poněkud vysoká a proto jsme si vzali rikšu na New Delhi Railway Station za 30 Rs (původně požadoval 50 Rs). To už proběhlo za svítání, tak jsme v plné nahotě začínali poznávat místní bordel (zatím v mírnější podobě, což jsme ještě netušili). Po vystoupení z rikši se na nás vrhli další řidiči rikš spojení s místními žebráky – Mironovi a hned na to mně se pokusila jakási ženština v tlačenici připíchnout na triko indickou vlaječku s výkřikem: „Is Gandhí – day, give me 1 dollar“. Gandhí day opravdu byl, obchody tudíž zavřené a jeden rikšák nám nabídl odvezení zdarma za ubytování za 150 Rs. Sedli jsme mu všichni tři na lep i do malé rikši a za okamžik jsme seděli tváří v tvář dalšímu majiteli cca asi 150 m od té původní. Byl jsem vzteklý a stresem z letu na omdlení, nastala další smlouvaní o „výhodných“ službách a nakonec jsme dohodli 2.denní výlet do Agry (Taj. Mahal) s vlastním řidičem a ubytováním. Vyrazili jsme. To co jsme nyní spatřili v jižním Dillí nám neuvěří nikdo, kdo zde nebyl. Probouzející se předměstí stojí opravdu za to:
Neuvěřitelný bordel, hluk, zápach žumpy (rok nevyvezené), horko, rozpadající se budovy, stovky krav (i na silnici, která se u průvodce nazývá dálnice, tisíce toulavých psů, polonahé davy všeho věku a pohlaví, vykonávajíce ranní potřebu a toaletu kde je napadne- i v silnici).
I já s Mironem, otrlí po zkušenostech ze Sýrie, Jordánska a Egyptu jsme byli opravdu zhnuseni. V totálním šoku byl však Honza. Hrůzou téměř nemluvil a se šíleným výrazem ve tváři se na nás obracel. Na první křižovatce, při zastavení vozu na červenou (kupodivu jí řidič respektoval) nás obklopili žebrající děti a ženy, Haf předvedl cynický kousek, když stáhl okénko a místo pamlsků se proti očím dítěte ocitla jeho vrčící videokamera. Na hranicích města Dillí řidič zastavil a požadoval 2000 Rs příplatek na pokuty. Všichni už trochu otrkáni zdejšími poměry jsme řvali na řidiče až v Agře. Po chvilce se rozjel i bez obnosu a hodinu s námi nepromluvil. Po 6 hodinách jízdy a ujetých 200 km po tamní dálnici, kdy se občas v protisměru vyřítil kamion nebo velbloud, jsme dorazili do Agry. Tam uprostřed neskutečného hnusu objevil docela čistý hotel. Majitel hotelu nás provedl po Agře včetně Taj Mahalu a Red Fort a jeho známých mramororytcích, kde jsme zakoupili každý za 5 – 10 USD zboží, byl výjimečně kultivovaný a slušný. Přiznal, že v Kašmíru je válka a zabili tam sedm turistů z Anglie, ačkoli vypečený majitel CK z Dillí nám nabízel „BEST TRECK AROUND SRINAGAR“. Volně zde poletovali papoušci – Miron je odborně nazval – Alexandr Veliký. Po prohlídce jsme dali 2 hod relaxaci na pokoji, kde jsme vzhlédli k mému údivu utkání ligy mistrů SPARTA – TILLBOURG 4 : 0.
Večer jsme si poprvé dali místní jídlo a pivo Kingfischer (0,7 l )a čekali, co to s námi udělá. Zatím je to v pohodě. Miron poslal mail domů za 40 Rs a Hafík neznalý mailování provolal 200 Rs. Nabízené drogy jsme odmítli.
AGRA - DILLÍ
Ráno uprostřed snídaně v pouliční krčmě se 5 m od nás prohnal pohřební průvod s mrtvolou na nosítkách připravených k žehu a to tak rychle, že Haf ani nestačil vzít videokameru. Mrtvola se celá klepala, nejevila známky ztuhnutí (Hinduismus přikazuje pohřbít mrtvolu do 4 hod po úmrtí). Po tomto zážitku nás zcela přešla chuť na snídani. Rychle jsme naskákali do připraveného taxi a vyrazili směrem na Dillí. Asi po 30 km jízdy řidič zastavil u stánku s alkoholem a pobízel nás ke koupi kvalitní Whisky za 120 Rs. S Mironem jsme neodolali a vyřachli jsme každý jednoho Kingfischera (700 ml) řidič nás překonal a vypil dva exáče. Haf vyčetl z etikety, že pivo má 8% alc.. Musím podotknout, že bylo 35 0C. Po několika kilometrech jízdy nám značně ožralý řidič na důkaz své střízlivosti začal pouštět volant a zavírat oči (chvílemi skutečně usínal). Miron zezadu na mě křičel „dávej na něj vpředu pozor, nenašel jsem zdraví na hnoji“. Když se řidičova frekvence usínání nesnižovala, ba naopak stoupala, rozhodli jsme se zastavit u přilehlého indického motorestu. Zatímco si řidič pochutnával na zdejším blafu, mezi stoly se objevilo dítě v podřepu a vykonalo velkou potřebu (na několika místech), kromě nás si ho nikdo nevšímal. Mironovi káva v ten moment značně zhořkla.
Dohodli jsme se s řidičem, že nám ukáže hlavní památky v Dillí - INDIA GATE, prezidentský palác a nějakou mešitu, říkají o ní malý TAJ MAHAL. Před India GATE Mirona ohrožovala kobra, která na povel vykukovala z košíku místního fakíra. Značně unaveni se opět dohadujeme s našim řidičem, kam nás to zaveze, jeho cena je už 10 USD, my trváme na 5 USD. Cena sice zůstala pevná, ale my jsme se ocitli na jiném letišti (vnitrostátní), aniž bychom jsme něco tušili. Za 150 Rs nás jiný taxi odvezl na správné letiště. Po příjezdu požadoval 200 Rs, to už jsem se neudržel a začal na něj řvát ať
navalí 50 Rs zpět |
