Online 151 uživatelů Přihlášení | Registrace | Zaslat heslo | Prohlížení bez přihlášení

 

SMRT (death means freedom) [ ID: 1050 ] - [ Filozofie, náboženství / Ostatní ]
1 / 47
Mini Home



"Jedině ten,kdo se smíří se smrtí může začít žít."
"Smrt nechodí po horách,ale po lidech".


http://www.mindistortion.net/movies/freedomawaits

KLUB - Smrt is Smart - koření života.. (sprateleny klubik)
KAMILLKA   09:30:43 22.07.2014
V západních zemích, kde jaksi nebyla posloupnost vědy přerušená komunistickými experimenty probíhá Vědecký výzkum týkající se posmrtného života. Například na některých univerzitách.
Příklad:
http://www.theatlantic.com/health/archive/2014/02/there-is-a-paranormal-activity-lab-at-the-university-of-virginia/283584/
JD   16:16:18 28.06.2011
AINEZHVOZDU [ 15:52:29 28.06.2011 ]: nevim proc, ale ta posledni veta mi pripomnela matrix ::D
AINEZHVOZDU   15:52:29 28.06.2011
Když tu jsme dva tak asi nemá cenu používat Reply :1)  Ale k věci:
Vím co myslíš, můžem tomu říkat třeba Smrt? Ale třeba ti šamani tomu co prožijí taky říkají smrt, evidentně protože to sdílí nějakou analogii se Smrtí. Jeden z nich vyprávěl, že dostal za úkol sedět celý den u jezera a pozorovat vodu. Na konci dne z vody vylezl medvěd a sežral ho. A pak ho zase z kostí a masa poskládal dohromady.
Taky k nám neustále prosakují různé informace a jevy z 'jiných světů' a je taková tendence je často spojovat právě se zásvětím. A pokud zásvětí není hermeticky uzavřeno, opět se nabízí zážitky blízké smrti jako možný 'komunikační kanál' nebo zdroj informací. Jestli uvažuješ o posmrtném životě jako o nějaké nedosažitelné izolované zemi někde daleko, poslyš tenhle názor: že zásvětí je obsaženo v našem světě jak ho známe, že je jakdyby za ním, a přitom všude kolem nás, a my ho neumíme vidět.
DARTH   23:13:20 27.06.2011
AINEZHVOZDU [ 22:15:48 27.06.2011 ]:  ony i slabsi zazitky nez kdyz clovek utece hrobnikovi z lopaty dokazou prekopat zivotni filosofii.

no jak moc se definitivni smrt podoba popisum techhle zazitku asi zjistim az po smrti... budu rad, kdyz si to budu schopny uvedomit ::D tak jestli nejsou tyhle zazitky ve zmenenem stavu vedomi tak nevim cemu bych tak mel rikat ::) ja osobne verim, nebo spis doufam v nejaky ten posmrtny zivot, ale z meho pohledu nepovazuju za smrt neco, po cem je "neboztik" schopny o svem zazitku vypravet.
AINEZHVOZDU   22:15:48 27.06.2011
DARTH [ 20:04:45 27.06.2011 ]: Samozřejmě, ale nejde tu o samotný prožitek blízký smrti, ale o reakci jedince a změnu jeho chování a filosofie v dalším životě.
Ad 'Mimochodem...': jo, to je dobrá otázka. Na kterou asi nepůjde odpovědět, ale zkoušet se to může :1) Pokud připustíš, že ve změněném stavu vědomí se můžeš přiblížit nějaké jiné rovině vnímání (což lze nazvat i jiným světem, a spoustou jiných jmen), pak zážitek blízký smrti je taky změněný stav vědomí, a pokud počítáš i s posmrtným životem, pak k čemu jinému by měly zážitky blízké smrti být branou než k zásvětí?
DARTH   20:04:45 27.06.2011
AINEZHVOZDU [ 19:53:01 27.06.2011 ]: sice nejsem zadny expert, ale kdyz to vemu ciste materiealne, smrt je to same pro africana i pro eskymaka, tak proc by nemohla mit podobne "priznaky"? prece jenom, kdyz eskymak a krovak poveceri lysohlavky, bude to na ne mit hodne podobne ucinky (jen vidiny se asi budou lisit podle kulturniho zazemi atd). takze zazitek podobny smrti by to mohl mit podobne.

PEEPEE [ 19:51:31 27.06.2011 ]: ja jen nadhazuju jinou moznost ::D

mimochodem, asi tu jsou vetsi znalci, tak se zeptam. kde berou lidi presvedceni, ze zazitky blizke smrti maji se smrti skutecnou neco spolecneho s opravdovou smrti? tim myslim definitivni konec, ktery nikdo neprezil.
AINEZHVOZDU   19:53:01 27.06.2011
DARTH [ 19:42:53 27.06.2011 ]: To je klidně možné.. ale proti tomu hovoří stejné chování takových lidí napříč historií i kulturami.  To je jako kdyby si všichni takoví vybrali stejný nový blud, kterému budou věřit - vsugerovali si tu stejnou myšlenku, aniž by byli ovlivněni zvenčí. Což vede k domněnce, že čerpali ze stejného vzoru. Pak můžem říct, že ten vzor leží v zásvětí, nebo ho má jen každý z nás v hlavě - a tohle už nejde dokázat, to je skoro otázka víry. Zajímavá pak je myšlenka, že platí obojí.
PEEPEE   19:51:31 27.06.2011
DARTH [ 19:42:53 27.06.2011 ]: Neber jí iluze...
DARTH   19:42:53 27.06.2011
AINEZHVOZDU [ 18:06:55 27.06.2011 ]: taky je moznost, ze takovi lide jen veri ze dosahli jakehosi prozreni a jen vymenili jedny iluze za druhe
AINEZHVOZDU   18:06:55 27.06.2011
Tak mě nedávno napadlo, jestli je nějak podložený můj názor, že až to budem mít zasebou, budem 'vědět'. Takové to, že v životě tápeme zaslepeni ve skutečnosti naprosto nepodstatnými věcmi, a v okamžiku smrti a po něm prozřeme, a nejen že se dovíme odpovědi na všechny otázky, ale hlavně zjistíme, které jsou ty správné otázky. Zahlodala ve mě pochybnost - co když i pak zůstanem ve stejné nevědomosti? To nebyla pěkná představa, nějak by tím všechno ztratilo smysl. Leč pak jsem se rozpomněla na zkušenosti blízké smrti, po nichž lidé mění životní filozofii, a na klasickou cestu jak se stát šamanem - každý takový jedinec musí 'zemřít' a znovu se 'narodit', aby jím mohl být, atd.. A závěr z toho je uklidňující - čím blíže smrti, tím více prozření. Jednou nás čeká všechny, a ty vyvolené ještě za života.
PEEPEE   22:02:49 02.05.2011
Do ankety jsem hlasoval pro 4 tak tady moje odpověď:

Odpoutání se od zbytečnosti tohoto světa.
AINEZHVOZDU   21:42:51 06.08.2010
LIRAELKA [ 10:11:26 22.01.2010 ]: Ovšem vypadá to, že to není jen otázka současnosti. Soudě podle Komenského, i dřív lidé zapomínali na smrt. Ale na rozdíl ode dneška, když žily celé rodiny nebo dokonce rody v jednom domě, takřka jediné místnosti, všichni členové zažívali zrození i smrt ostatních.
Na smrti je něco romantického, proto snad nad ní přemýšlí básníci. Co soudíte o Umrlčím tanci od Charlese Baudelaira v překladu Františka Hrubína?

Umrlčí tanec

Na ušlechtilý vzrůst je, jako živý, pyšná,
ta s rukavičkami, šátkem a kyticí,
v své nonšalantnosti o svět jak bezostyšná,
vyzáblá koketa pramálo dbající.

Viděl kdo tenčí pás? Královská šíře róby,
až příliš přehnané a plné pentliček,
spadává na vyschlou nožku, již tísní, zdobí
jako květ hezoučký, parádní střevíček.

Na klíčních kostech hmyz hemží se nezáludně
jak vilný pramínek, troucí se o skálu,
truchlivé půvaby, jež rád by ukryl cudně,
chrání tu před vtipy nestoudných dloubalů.

Z temnot a prázdnoty jsou hluboké ty oči,
a lebka pod kvítím, jež chřadne, uvadá,
na křehkých obratlích sem tam se kývá, točí,
ó kouzlo nicoty, jak směšná paráda!

Někdo se odvrátí tak jako od nestvůry,
to ten, jejž opájí jen tělo prokleté,
jenž lepost nechápe člověčí armatury.
Mně však jsi po chuti nade vše, Skelete!

Šklebem, jenž působí tak hrozně, slavnost Žití
jdeš uvést ve zmatek? Či stará choutka štve,
ty lehkověrnice, tvou kostru, která cítí
doposud její trn, na sabat Rozkoše?

To doufáš září svěc a hudbou zahnat muka
své můry výsměšné v bláhovém domnění,
že požár pekelný, jímž tvoje srdce puká,
ochladí přívaly a proudy hýření?

Ty věčná retorto mučivých delirií!
Ty studno bezedná poklesků, vilnosti!
Zřím zprohýbanými mřížemi žeber zmiji,
jak ještě bloudí tam v své nenasytnosti.

Bojím se, po pravdě, že nikdo neocení
úporné úsilí tvé koketérie.
V těch srdcích smrtelných na žerty chuti není.
Vždyť jenom silného kouzlo hrůz opije!

Z tvých očí zejících, jež vidinami děsí,
jde závrať, rozumný tanečník dáví až
a cítí hořký hnus, kdykoli vzpomene si,
jak zuby třiceti se věčně usmíváš.

A přec - kdo netiskne kostlivce k srdci svému,
kdo z věci patřící už hrobu nesílí?
Což tolik záleží na šatech, na parfému?
Štítivec myslívá, že on je spanilý.

Ó ženská, beznosá, svůdná co každá jiná,
rci všem, jež uráží držet tě v objetí:
"Vy pyšní hezouni, smrdí z vás umrlčina,
přes pudr, přes šminky, přes pižmo! Skeleti,

povadlí krasavci, šviháci hlavy holé,
mrtvoly s glazurou, plesniví svůdníci,
ten tanec umrlčí vás všechny v jednom kole
v končiny neznámé unáší křepčící!

Od chladné Seiny až k horkému Gangu z reje
ta cháska smrtelná nevyjde, prokleta,
nevidí na stropě díru, z níž pro strach zeje
už trouba andělská jak černá mušketa.

Kdekoli pod sluncem, kde směšné Lidství svíjí
se v posunčině své, Smrt žasne - jaká spřež!
a s jeho šílením mísí svou ironii,
vonnými oleji se napouštějíc též!"
LIRAELKA   10:11:26 22.01.2010
AINEZHVOZDU [ 18:16:33 21.12.2009 ]: Já na hřbitov zajdu vždycky ráda, je to jako ostrůvek přírody v oceánu města. Mám raději ty menší, kam nechodí moc lidí...v zimě jsou asi nejkrásnější, ten kontrast bělostného sněhu a temného mramoru je něco úžasného..ale mrzí mě, že společnost udělala ze smrti tabu, zanedbávají hroby svých blízkých a nevím jak na vás, ale kdykoli mě někdo vidí na hřbitově bez svíčky a delší dobu než pět minut, kouká dost divně. Pokud vím, například v devatenáctém století bylo běžné, že když chtěl mít někdo klid, chodil přemýšlet na hřbitov. Třeba o  Byronovi je známo, že v mládí sedával na hrobě neznámého člověka a napsal o něm dokonce i báseň.
DARKKNIGHT   00:07:01 08.01.2010
JD [ 09:04:31 07.01.2010 ]: v pohodě, neřeším, stejně je to nepodstatné, jednou všichni umřeme ::D
JD   09:04:31 07.01.2010
DARKKNIGHT [ 19:52:11 06.01.2010 ]: covece ja v nastaveni tohodle klubu nebyl snad roky ::D
DARKKNIGHT   19:52:11 06.01.2010
Hej...nevzal mi někdo správcovství? ::D Jsem u dlouho nebyl ::D

AINEZHVOZDU [ 18:16:33 21.12.2009 ]: Chodím na hřbitov jenom přemýšlet. Ale ne v zimě, jenom když není sníh. A když mi měsíc svítí na cestu. Vždycky si tam někde sednu na lavičku a rozjímám, naprosto dokonalá věc.
AINEZHVOZDU   18:16:33 21.12.2009
Chodíte na hřbitovy? Myslím nejen uctít památku svých blízkých, ale taky jako na místo, kde je klid na přemýšlení? Před pár dny jsem navštívila starý vojenský hřitov v Olomouci a zanechal ve mě tento dojem: 'Náhrobky i trávu pokrýval certve napadlý sníh, nad kterým se rýsovaly pokroucené cerné vetve a takto na me hrbitov pusobil jako místo klidu, jako ostruvek rozjímání uprostred domu a prumyslových budov. Sníh a tma zahalili stopy po našem neuctivém chování a rozpadající se náhrobky a cerné stromy proti mracnému nebi vyprávely jen o smrti. Velmi na me to místo zapusobilo, protože podnecuje zamyšlení nad vecmi kterým se chte ci nechte v myšlenkách vyhýbáme a míním se sem vracet a naslouchat.'
AINEZHVOZDU   15:47:42 17.09.2009
Moje odpověď na anketu: smrt pro mě znamená největší záhadu života. Děsí mě i fascinuje, a myslím si že to platí o většině z nás. Další věc, co o ní stojí za to říct, mám z Keltské knihy mrtvých od Holzera Kalweita. Říkáte si, co je to za strašný název, Keltové přece neměli žádnou knihu mrtvých. Nenechte se jím odradit. Jsou tam zajímavé myšlenky, i když podle mě není dobré je všechny nekriticky přijmout, ale to platí u všech podobných knih. Tady je: "Existuje-li smrt, je to první věc života. Aby život byl vůbec k žití, musí se žít s ohledem na smrt, jako by ho ani nebylo - totiž jako opravdový život. Taková byla nejhlubší keltská víra."
JD   13:00:53 28.05.2009
DARKKNIGHT [ 12:51:43 28.05.2009 ]: ja taky ::)
DARKKNIGHT   12:51:43 28.05.2009
JD [ 12:51:02 28.05.2009 ]: Viděl, a klidně bych se na něj podíval znova ::ANO
1 / 47