Příběh Spojených armád Středozemě
Erebor... sídlo krále trpaslíků. Mohutná pevnost vytesaná do samotného srdce Osamělé hory, jež byla obnovena po zabití draka Šmaka a následné bitvě pěti armád. V současné době dosáhla tato pevnost ještě vyššího uznání než před lety. Trpaslíci se opravdu činili.
Samotná pokladnice je dvakrát tak velká, než byla kdysi. Samotné srdce hory, drahocenný arcikam, je vsazen do trůnu pána hory tak honosného, že se jím nemůže pyšnit žádné lidské pokolení. Na tomto trůnu sedí v současné době trpasličí král Glóin a jeho rada, která velí vojenskému uskupení pod názvem Severní armády.
Bylo to jako každý druhý den. Král a jeho rada zasedli u jednání, během něhož upíjel ze svého poháru vyrobeného ze samotného Šmaka. Den byl dlouhý a rada nudná. Nic se nedělo.
“Nuže, hlásí nám naši zvědové nějakou skřetí neplechu?“
„ Ne můj králi. Všude je až překvapivý klid. Je to divné, ještě před pár týdny jsme zaznamenali shluky skřetů u západní brány a od té doby se po nich slehla zem.“
“Hmm, to je otrava“ zamumlal Bard, dolan a významný člen rady, který doteď seděl zahloubán do svých myšlenek. Milerád by teď zabil pár skřetů. Jak by ne, každodenní čištění výzbroje po nějakém čase přestane být taková zábava. Dnešek je ale jiný. Vzduch je prosycen krví a ráno vyšlo slunce rudé.
Najednou se mohutně rozezněly rohy. Zvuky se linuly celou pevností a zaplavily každou místnost varovnou zprávou. Dveře do místnosti, kde seděl Bard, se najednou prudce rozrazily. Ve dveřích stál trpaslík. Byl celý zakrvácený a jeho dříve blyštivá zbroj byla zanesena od bahna a prachu. Z levé ruky mu navíc trčel dřík šípu, jehož hrot byl zabořen hluboko do masa.
„ Můj pane!“ vyhrkl a zarazil se, aby popadl dech. V jeho hlase byla znát nejen úzkost, ale také strach…. nebo dokonce hrůza?
“Náš králi, stala se hrozná tragédie!“ Na chvíli se odmlčel, aby našel správná slova, jak vyjádřit onu událost, ale jediné, co z něj vypadlo, než ztratil vědomí, bylo: „Fort byl napaden!“
Všem přítomným v sále přeběhl po tváři stín strachu. Dva trpaslíci, kteří zareagovali nejrychleji, přispěchali k ležícímu a přiložili mu k ústům pohár vína.
Je to vůbec možné? Mohl být tento skvost mezi pevnostmi skutečně napaden? Kamenná stavba tyčící se do několikametrové výšky? Pokladnice trpaslíků? Bylo to neuvěřitelné. Přeci jen se jednalo o pevnost, která něměla být nikdy dobyta.
Sálem se začaly rozléhat hlasy. Za chvíli z toho vznikla více než hlučná debata, ve které nebylo slyšet vlastního slova.
“Tichoooooooooooooo!!!” zahřmělo po celé místnosti. Všichni přítomní okamžitě ztichli a obrátili své zraky na Barda, který se okamžitě ujal slova. Ten pohlédl na trpaslíka, který se přeci jen nakonec probral z bezvědomí.
“ Mluv dál trpaslíku... Kdo napadl Fort?“
„ Skřeti, můj pane. Útok přišel zničehonic, nevíme, odkud se tu vzali. Vydal jsem se okamžitě pro pomoc, ještě než boj skončil.“
„ Pánové, trpaslíci. Naše nejcennější pevnost byla napadena. Skřeti opět zaútočili a zasadili nám ostudnou ránu. Teď však musíme vše napravit, je čas určit vítěze tohoto boje. Nedovolíme, aby nás porazila ta smradlavá chátra. Nás tedy ne! My jsme přeci trpaslíci. Zde jsme se zrodili a jako první jsme chodili po této zemi a budeme také ti poslední! Vyzývám proto k boji každého bojeschopného muže či ženu, pozvedněme své zbraně a vyrazme společně vstříc nepříteli!” zahřímal král ze svého trůnu.
“Ano, pozvedněme společně znovu kladiva a sekery, mocné pavézy a kopí! Pozvedněme je opět v bojovou píseň, kterou může zahrát jen chladná ocel. Vstříc vítězství!“ připojil se k bojovnému křiku Bard. Ereborem zazněl souhlasný pokřik.
Tak se stalo, že toho dne vyšli Severní armády opět do boje proti odvěkému nepříteli. Pod vedením nejudatnějšího z nich, dolana Barda.... A kdesi v dáli skřeti uslyšeli mohutný řev, který i jim vehnal hrůzu do znetvořených tváří...
Pečlivě, ačkoliv pomalu, zapsáno v několika jazycích, včetně elfštiny, osobním archivářem Barda, Šedovousem Grohjou Zlobrkem |
