Online 94 uživatelů Přihlášení | Registrace | Zaslat heslo | Prohlížení bez přihlášení

 

PUSTINA: Příběhy [ ID: 25951 ] - [ Hry / LARP - dřevárny; hry naživo ]
1 / 44
Mini Home
ROZCESTNÍK[KLUB PUSTINA: Hlavní klub] [KLUB PUSTINA: Pravidla] [KLUB PUSTINA: Příběhy ] [KLUB Světotvůrci] [KLUB Světotvůrci Archiv] [KLUB PUSTINA: Účetnictví] [KLUB PUSTINA CP]AKTUÁLNÍ PUSTINA STRIP:
001-Darkelf's Dreamin'002-Born of the Sheep - 003-One Steppe Chamois - 004-The Philosopher's Bottle - 005-Goddess'es Schizophrenia - 006-Divine Espionage - 007-As Drunk As A Lord Manuskripty, zápisy a anály všelikeré:Kronika aeronské vesnice z podzimní Pustiny 2007
 
RIONKA   07:46:33 30.08.2016
MURDOC [ 17:15:43 18.08.2016 ]: Super ::D
DAVEC   16:36:32 19.08.2016
:2) :2) :2)
MURDOC   16:25:05 19.08.2016
Další:))

Souboj

Lidé v hospodě, která vlastně byla jen velkým stanem napjatě sledovali dva muže kteří stáli naproti sobě. Žárovky svítili jen slabě, ve vzduchu se vznášel pach z cigaret. Starší z mužů byl Slade, vysoký, ramenatý a břichatý muž s holou hlavou. Přes hruď měl pověšený bandalír se zásobníky a v podpažním pouzdře pistoli. Dojem dokreslovali dva dlouhé nože za opaskem který držel vybledlé a potrhané kapsáče. Na rtech Sladovy pohrával posměšný úsměv.
„Na mě nemáš cucáku“ řekl a v hnědých očích se mu zablísklo.
„Na tebe mám vždycky staříku“ odvětil o dost let mladší Viktor. Byl menší než Slade, ale jen o pohlavek, široká ramena vojáka a střelce. Dva nože a pistole v pouzdře u pasu. Zatímco Slade se jen usmíval, Viktor se smál otevřeně. Měl dobrou náladu a muže proti sobě se vůbec nebál.
„Tak do toho“ ušklíbnul se Slade.
„Začni první“ provokoval Viktor. „Nebo už nevíš jak?“
„Já takový souboj zažil když tebou tvůj fotr ještě chcal po stromech.“
„Ty seš tak starej že si na svýho tatu ani nepamatuješ.“
„To je pravda“ zamyslel se Slade.
„Takže máš už i sklerózu“ zasmál se Viktor a Slade se naštval.
„Máš to mít. Alfonzi, odpočítej to!“
„Tak dobrá“ ozval se elf. „Na tři. Jedna, dva, TŘI!“
Slade švihnul pravou rukou a chytil panáka vodky, levačkou hned dalšího a kopl je v rychlým sledu do sebe. Bramborová vodka mu protekla hrdlem. Další dva panáky a sáhnul po půl litru Aeronského ležáku.
Viktor zvolil opačnou taktiku, než hospodský dopil čtvrtého panáka, už sahal po druhém pivu. Slade zaregistroval že ztrácí, pohnul se a pokusil se Viktora kopnout. Ten se pohnul do proti pohybu a odstrčil holohlavce mimo dosah piva. Oba se vrhli ke svému pití, Viktor chytil dva panáky do levé ruky a vyzunknul je najednou a sáhnul po dalších...
Jeho prázdné panáky dopadli na stůl rychleji než Sladův půllitr.
„Vyhrál jsem dědku“ řekl...

Viktor se probudil. Bylo mu zle a ležel hlavou opřenou o ruce, které měl položené na stole. Kalným zrakem se rozhlédl. Vypité piva a ne všechny panáky. U vedlejšího stolu seděl Slade s Eliášem a chlastali.
Ale pěknej sen, napadlo mladého střelce.

DAVEC   15:07:54 19.08.2016
Ozývají se výstřely, temné klení, země se otřásá, větve se lámou... Neinformovaný člověk by řekl, že Temnotou se řítí neopatrným lovcem rozzuřený nosorožec. Protřelý hledač však ví svoje a bere nohy na ramena. To Slade našel místo artefaktu bandity a svým nenapodobitelným stylem mizí z dostřelu. :2)
SHODAIN   11:36:20 19.08.2016
MURDOC [ 17:15:43 18.08.2016 ]: :2) :2) :2)
MELDON   11:31:38 19.08.2016
MURDOC [ 17:15:43 18.08.2016 ]: olol
DAVEC   00:31:38 19.08.2016
MURDOC [ 17:15:43 18.08.2016 ]: No teda! :2)
MURDOC   17:15:43 18.08.2016
tak po staletí příspěvek:))


Slade

Do kmene borovice se zaryla kulka a Slade potichu zaklel. Ten šmejd co po něm šel měl všechny výhody na své straně.
A taky asi dost munice.
Jak třeskla další rána, Slade reflexivně stáhl břicho a ještě víc se narovnal. Sice byl skrytý za stromem, ale ten nebyl dost silný, aby se za něj schoval někdo s jeho postavou. Muž, který vedl hospodu v Asylu se zhluboka nadechl a skočil kupředu. Kotoul, blesková obrátka, zakličkování. Nad hlavou mu proletěla další kulka a to už skočil šipku na zem a dostal se za kámen. Další kulka vyštípla kus dřeva ze stromu nedaleko něj.
„Kde seš ty hajzle?“ drtil mezi zuby Slade a v pravačce svíral pistoli. Zatraceně moc jej tlačil čas. Sundal si z hlavy maskáčový klobouk a dal jej na hlavici kladiva. Zhluboka se nadechl a zvedl kladivo. Kulka na něj narazila a vyrvala mu je z ruky. Současně Slade poklekl a namířil pistoli.
Tam!
Dvakrát bleskově zmáčknul spoušť, první kulka vyryla šrám do stromu, druhá nájezdníka škrábla po rameni. Muž se zahalenou tváří se vrhnul pryč a Slade pod vlivem adrenalinu se vrhnul za ním. Tři kroky a zakopnul.
Natáhnul se na zem.
A to mu zachránilo život, rána z brokovnice prosvištěla nad ním a zasahovala stromy. Další pročísla keře, do kterých Slade spadnul. Ten se zběsile kutálel pryč.
Pohyb!
Prásk, prásk, promluvila jeho pistole a nájezdník s puškou šel k zemi.
Opět patová situace. Hospodský byl pod tlakem a čas mu téměř vypršel.
Slade ležel za stromem a snažil se být co nejmenší, ale věděl že musí něco udělat a to zatraceně rychle.
Nájezdník nebyl vidět. Ale rozhodně byl zkušenější bojovník v lese než on.
Pohyb na levo! Hospodský vypálil kulku ale určitě minul.
Náhle se ozvali dvě rychlé rány a zvuk té zbraně Slade znal.
Dexterův velkorážní revolver.
Chvíle ticha.
„Dextere?“ Zavolal.
„Čistý vzduch Slade!“ vykřikl muž s červeným baretem který se staral o bezpečnost Asyla.
Hospodský se vymrštil na nohy a rozběhl se. Za běhu zvedl kladivo a klobouk, vzápětí minul Destera, který prohledával mrtvolu kterou vyrobil.
„To je fofr“ okomentoval nečekaně rychlý pohyb hospodského. „Co jeden tady musí udělat aby se dostal na latrínu“ zavrtěl hlavou a pokračoval v šacování.
SYSTEM   20:42:07 03.05.2016
Automaticky generovaná zpráva:
Tento klub byl přesunutý do kategorie Tlející kluby (kluby určené k likvidaci).
V případě zájmu o oživení klubu, kontaktujte prosím administrátora této kategorie: HOFY.
MURDOC   19:22:15 05.04.2015
Co bude dál si ještě nejsu jistej ale ted si skáknu na tři pivka pro lepší inspiraci a něco vymyslim:)))
LILLIEN   18:53:29 05.04.2015
MURDOC [ 16:29:37 05.04.2015 ]: hmmm? a co bude dál? a zajímalo by mě, ze kdy to vlastně je:)
MURDOC   16:29:37 05.04.2015
nějak nám to hnije, tak já sem hodim kousíček jakýhosi pokusu:))


Zastavil jsem se. Ve tmě která nastala téměř z minuty na minutu nebylo skoro nic vidět. Spíše sem jen tušil kmeny stromů jejichž názvy jsem ani neznal. Stejně nebo i více neznámá byla krajina ve které jsem se pohyboval. Jen noční zvuky byli podobné jako tam kde jsem vyrůstal. Praskot větví, šramot který působili noční živočichové, i zahoukání sovy.
Cítil jsem tíseň a letmo se dotknul rukojeti pistole kterou jsem měl v pouzdře u pasu. Ne že bych s ní někdy střílel ale její váha u boku mě uklidňovala. Doma jsem se tmy nikdy nebál ale to bylo i tím, že já se nebál prakticky ničeho co jsem znal.
Ale tady jsem neznal nic.
Zhluboka jsem se nadechl a soustředil svou mysl na jeden trik který jsem uměl. Představil jsem si podivný znak a duševním štětcem jsem jej namaloval Jak se znak zaplnil, otevřel jsem oči.
Na změnu jsem byl již zvyklý. Okolí se projasnilo a já opět rozeznával stromy. Byl to zvláštní pocit a barvy byli jiné než ve skutečnosti.
Šel jsem opatrně dál. Mihnutí se na levo, otočil jsem se a v obrátce poklekl... a tasil pistoli. Na moment jsem zahlédl tělo zvířete jak mizí za vzrostlým keřem na malé mítině. Zvíře. Oddechl jsem si a schoval pistoli. Byla o dost těžší než ty se kterými jsem doma střílel ale věřil jsem si, že ji zvládnu.
Šel jsem dál. Náhle jsem opět strnul. Předemnou byla polorozbořená zeď. Zeď tady v lese?
Zídka byla rozbořená na mnoha místech, zarostlá jakousi popínavku jejíž pravou barvu jsem mohl jen odhadnout.  Prošel jsem jednou z mnoha děr a šel dál. Stačilo několik kroků a předemnou se tyčila další zeď. Z velké části pobořená budova.
Zakopl jsem, reflexivně jsem se sbalil udělal kotoul přes rameno. Zůstal jsem klečet. Méně stromů takže více světla a více keřů a trávy. Klečel jsem v něčem pichlavém.
Otočil jsem hlavu a podíval se o co jsem zakopl. Čepelí noře jsem nazdvihl ten pichlaví nesmysl a strnul.
Kamenná deska. A na ní něco vyryto.
Písmena byla prorostlé mechem a nebyla čitelná. Pokrčil jsem rameny a postavil se. Když jsem se podíval pořádně, kamenných desek jsem našel víc.
Hřbitov.
Něco tak známého a tak daleko od domova. I když... daleko od domova?
Kde vlastně jsme?
Šel jsem k oné budově ale najednou jsem pocítil něco... divného. Bylo to něco znepokojivě známého ale stejně tak nového.
Něco...
Zahoukání sovy mě vyděsilo ale také nějakým způsobem přivedlo zpět než jsem se zamyslel nad oním pocitem. Ale něco mě táhlo do té... asi krypty? Nebo mauzolea? Nebo...
Dopad něčeho na zem mě opět donutil vytasit pistoli a prudce se obrátit.
Při obrátce jsem zahlédl postavu na zemi, hlaveň pistole zamířila na ni, v ruce dotyčného se objevila podobná zbraň a blonďatá žena mířila z leže na mě.
Byl jen jedinný člověk který dokázal vidět ve tmě jako já.
Moje sestra.
„Co tady děláš Helo?“
„Totéž co ty“ odvětila moje úžasná sestřička a jedinným švihem celého těla se vymrštila na nohy. „Nudila jsem se.“
Pokrčil jsem rameny. S Helenou nemělo smysl se hádat. „Ale kde je tvá póza děvčátka?“
„Zůstává ale potřebuji taky pohyb.“
„Heleno!“ ozvalo se volání.
„Ti tupouni“ dupla sestra nohou.
„A výlet je v hajzlu, stejně jako zkoumání“ řekl jsem. Tichý průzkum byl v prdeli a doufal jsem že se nám zbytek trosečníků nikde moc neztratí. Zatím co jsme „tápali“ k volajícím lidem, uvědomil jsem si, že jsme s Helou ve stejným průšvihu jako ostatní a to že umím pár triků a myslím si o sobě že jsu hvězda neznamená nic. Jsme v končinách kde nikdo z nás nikdy nebyl a jestli ti co zbyli z posádky vzducholodi třídy Ikarus nedokáží menší zázrak, ani se z těchto krajů nevrátíme.

Vrátili jsme se do tábora v doprovodu dvou „zachránců.“ Frederika, vysokého hubeňoura který po Heleně pokukoval celou cestu a David, cápek z rádobyzlaté mládeže. Ten si zase myslel že s Helenou chodí. Zvláštní bylo že k ní se hrnuly jak příboj a o mě nezavadili ani pohledem. Sestra hrála opět naivní dívenku která švitořila o tom jak je krásné že ji šli zachránit, o tom jak se bála. Její roli pomohlo taky to, že jsem si vzal její pistoli ještě než nás ti mládenci „našli“.

Tábor. Pár přístřešků. Oheň a obří vzducholoď. Patnáct chlapů z posádky, třiadvacet cestujících a tři únosci. Ti posledně jmenovaní byli v nejhorším stavu, svázaní, zmlácení a jeden postřelen.  Cestující byli povětšinou uzlíčky nervů a posádka? Co chcete od chlapíků co lítají jen linkový štreky které jsou bezpečné jako nedělní procházka parkem? Už přes čtyřistovky let nebylo vidět ve vzduchu nic nebezpečnějšího než orel. Války v posledních desítkách let se naší části světa vyhýbali a tak prostě všude byla pohodička a mír.
Až na ten únos.
„Kdes byl?“ vyštěkl na mě Ruda, mohutný chlapík z posádky. A vzal sis ještě dva kvéry!“
„Klid“ řekl jsem mu. „Kde jsem byl do toho ti nic není, nejsme na vojně.“
„Máš hlídku!“ naší výměně názorů přihlíželi všichni co přespávali na zemi.
„A ty zase máš makat na motoru“ kontroloval jsem. „O hlídce vím.“
Hlídky byli nutný. Ono bysme se asi všichni vyspali na vrchu ale bylo potřeba hlídat kotevní lana. Přistáli jsme jen díky dávce štěstí a to nechtěl nikdo už pokoušet.
Společně semnou hlídal Frederik. Tábor utichl, dojedlo se jídlo z nouzových dávek a lidé usínali. Jen nahoře v lodi se svítilo. Tipoval jsem že chlapy dělají na směny abychom mohli odsud vypadnout.

Pocítil dotek čehosi. Něco se dotknulo jeho podvědomí. Ale co?
A kdy?
Neměl pojem o čase.
Probouzel se?
Asi ano.
Jeho mysl začala bloudit mimo místo spánku.
Otevřel oči do naprosté temnoty.
Něco tu nedávno bylo. Něco s Mocí.
Něco s Životem.

Měl jsem zvláštní sen. Něco po mě šlo a já tomu nemohl utéct. Natahovalo se to po mě z temnoty. Bylo to divné, jako cáry mlhy které se kolem mě ovíjely. Poutaly mě nohy, nutili mě padnout.
Probudilo mě slunce. Tábor ještě spal až na Ctibora a Vlastu. Když jsem se šel k potoku opláchnout, přidala se ke mě Helena s tváří strhanou únavou.
„ty teda vypadáš?“ zašklebil jsem se.
„To říká ten praví“ vrátila mě to. „Máš kruhy pod očima, to jsi byl vzhůru celou noc?“
„Ne, špatný sny.“
„Tak to jsme dva.“
„Půjdu se podívat tam jak jsem byl včera“ oznámil jsem jí tiše.
„Jdu s tebou.“
„Ne“ řekl jsem rázně.
„Proč?“
„Ohlídáš to tady. Mám divný pocit a myslím že tady nikdo nemá tak pevný nervy jako ty.“
„Ale mě považují spíše za obtíž, myslíš že mě někdo bude věřit?“
„Asi ne“ uznal jsem. „Ale tebe zase půjde hledat celá skvadra.“
„Pravda.“
MELDON   23:29:38 07.02.2014
Mohl bych provést něco heroického. Nebo někoho pozvracet...a nebo oboje za ráz.
IMG:http://i46.photobucket.com/albums/f131/Bigtool4u/gricnh.gif
HIRAMBENT   16:14:51 07.02.2014
Chtěl jsem napsat něco dalšího, ale chybí mi inspirace... Vyveďte něco..:)
ALPA   11:54:58 06.02.2014
HIRAMBENT [ 16:48:02 05.02.2014 ]: Přečetlo si to víc než 5 dřevárníků.... Je to pravda :)
BALDUG   11:53:50 06.02.2014
HIRAMBENT [ 16:48:02 05.02.2014 ]: Tak, dobře to dopadlo, nic lživého jsi taky nenapsal, já myslím, že by to mělo být v pořádku. Historie je plná lidí, co tvrdili pravdu, stáli si za ní a díky tomu se jim nic nestalo. ::)

Buď klidný. ::)
HIRAMBENT   16:48:02 05.02.2014
SHODAIN [ 16:58:45 04.02.2014 ]:  SARDON [ 17:03:19 04.02.2014 ]:  LILLIEN [ 19:48:31 04.02.2014 ]:  ZVIRATKO [ 17:57:37 04.02.2014 ]:

Děkuji za chválu, jsem moc rád, že potěšilo.  Akorát se trochu děsím toho, co na to řekne Caesar s Ještěrkou...:4)
LILLIEN   19:48:31 04.02.2014
HIRAMBENT [ 11:17:53 04.02.2014 ]: booožíííí!!!tohle mi chybělo!::ANO
ZVIRATKO   17:57:37 04.02.2014
HIRAMBENT [ 11:17:53 04.02.2014 ]: To jsem se zase nasmála, díky, přidal si mi pár let života. :-)
SARDON   17:03:19 04.02.2014
SHODAIN [ 16:58:45 04.02.2014 ]: Jó, von udělá cokoliv co je hezký. :6)
1 / 44