DIVODEJ [ 15:15:11 25.06.2014 ]: 4.1 Fast food
Dá se předpokládat, že jisté formy fast food pokrmů a provozoven zde byly
odjakživa. Protože však vědeckých důkazů o rozvoji této kultury od samých počátků není
mnoho, zájem je soustředěn na vývoj fast food zejména v moderní době. Historie fast food
restaurací je ale stará jako města sama.
4.1.1 Fast food ve starověku
Již pro starověkou společnost bylo typické rychlé občerstvení, které v té době mělo
charakter spíše občerstvení pouličního. Existovaly zde jakési bufety či restaurace – velké
kuchyně otvírající se do ulice s obsluhovacím pultem uprostřed místnosti nebo před
restaurací, bez jakéhokoliv místa k sezení a snědení pokrmu.
Výzkumy ukázaly, že průměrný Říman žil podobně uspěchaný život, jako dnes
žijeme my, a jedl tehdy, když ušetřil nějaký čas a měl dost peněz. Většina lidí byla chudá a
neměla možnost obstarat si jídlo vlastními prostředky. Domovy Římanů byly příliš malé na
to, aby měly samostatnou kuchyň, a tak lidé jedli v různých částech domu při vykonávání
domácích prací. Ukazují na to zbytky po přípravě a konzumaci jídla, které byly objeveny
různě po domě. Právě absence kuchyní a jakéhokoliv náčiní k přípravě pokrmů, stejně jako
nedostatek prostředků k zajištění jídla, svědčí o tom, že se pravděpodobně spousta lidí
spoléhala na jídlo od pouličních prodavačů či z fast food provozoven.
Fast food restaurace tedy patrně byly jak nutností pro chudé lidi a řemeslníky či
tkalce, kteří kvůli obchodu neměli čas na přípravu jídla, tak také zábavou. Dle důkazů
existovaly kavárny a restaurace cestou k arénám a stadionům, což může svědčit o zálibě
rychlého občerstvení během sportovních událostí, stejně jako je tomu dnes.
Aby mohly být pokrmy prodávány po více dní, využívaly se k jejich uchování
různé metody – zejména sušení, uzení či solení. V nabídce pak tedy byly různé sušené
plody, maso či solené uzené ryby spolu s bochníky chleba a vínem.
Rychlé občerstvení existovalo napříč starověkými státy. Ve městech starověkého
Řecka se nacházely stánky s chlebem a olivami, v jižní a východní Asii byly tradicí různé
druhy nudlí, pro Střední Východ byly charakteristické chlebové placky a falafel (starobylý
vegetariánský pokrm z cizrny) (9) (26) (27) (28) (29) (30).
14
4.1.2 Fast food ve středověku
Podobně to vypadalo i ve středověku, kdy byl přístup k jídlu známkou
společenského postavení. Zatímco bohatí neměli se zajištěním jídla problém, chudí občané
jedli nuzně. Z některých výzkumů vyplývá, že pouze velmi malé procento domácností
mělo kuchyň a mnoho obyvatel žilo osaměle v jednolůžkových pokojích bez kuchyně i
ohniště.
Základem stravy byl tedy chléb, který byl levný, snadno dostupný a relativně
trvanlivý. Také mouka představovala důležitou surovinu, protože byla základem široké
škály pokrmů, které byly prodávány teplé právě v provozovnách rychlého občerstvení či na
ulici. Patřily sem zejména koláče, oplatky, vafle a placky. K dostání byly i masové taštičky
nebo paštiky, které se daly odnést s sebou a nějakou dobu uchovat. Kromě prodeje se zde
peklo také jídlo, které si zákazníci přinesli.
Provozovny rychlého občerstvení byly určeny hlavně pro chudé lidi, protože
obecně panoval názor, že prodejci v nich jsou nečestní, špinaví a prodávají zkažené
pokrmy. Což byla v mnoha případech pravda; nicméně pro chudé občany to byl jediný
zdroj jídla (31) (32).
Zatímco forma obsluhy a nabídka pokrmů se během let výrazně změnila, princip
rychlého občerstvení byl v dávných dobách v podstatě stejný jako dnes – s využitím
různých úprav prodlužujících trvanlivost bylo cílem připravit jídlo téměř plně v předstihu,
aby později mohlo být vydáno rychle.
http://is.muni.cz/th/323462/lf_m/DP_Fast_food_versus_slow_food.txt
Nejznámější antické provozovny rychlého občerstvení nesly název „thermopolium“. Název získaly podle horké vody, která se podle římského zvyku podávala k vínu.
Thermopolium bylo tvořeno rohovým stolem, do jehož kamenné desky byly zapuštěny hliněné nádoby, ve kterých voněly teplé pokrmy. Jídlo bylo možné sníst přímo na místě nebo si je lidé brávali s sebou zabalené do fíkových listů kvůli udržení teploty. Ke každému rychlému občerstvení patřily výklenky určené k sezení. Hosté seděli na dřevěných nebo kamenných lavicích, pili, jedli, hráli v kostky, povídali si.
V takovém starořímském rychlém občerstvení byly ihned ke konzumaci 3 – 4 jednoduchá teplá jídla. Například různé směsi čočky nebo fazolí, zelenina, vepřové klobásky. Pokrmy se často zalévaly speciální kořeněnou omáčkou.
http://www.pivovary.info/view.php?cisloclanku=2010020003 |
